Šimbulak

Po noci strávené ve vlaku jsme ráno křepcí vystoupili na slunné nádraží Almaty 2 a vydali se hledat hostel. Naštěstí jsme byli vybaveni mapou Almaty, kterou jsem získala od kamarádky dcery mamčiny orientácké známé, co byla toto léto několik týdnů zde v Kazachstánu. Popojeli jsme metrem dvě stanice a pak cestou pěšky jsme se zastavili na snídani v parku pana Zhambula, v jehož ulici také náš hostel sídlí.

Hodili jsme věci na hostel a vyrazili do hor, které se tyčí hned za Almaty. Cestou na autobus jsme potkali několik luxusních aut, ukázka níže. Na druhou stranu přesný opak (tedy nikoli luxus ale spíš něco jako 4. třída) nás čekal při půlhodinové jízdě autobusem k hoře Šimbulak. Také jsme si v busu zahráli hru "pošlete to dál" - kdo se koukne na fotku a uvědomí si, že pouze vepředu za řidičem je automat na lístky, pochopí, proč sem a tam po autobuse putovaly peníze a lístky...

Pak jsme se dostali do výšky přes 1500 metrů k bruslařskému stadionu Medeu a odtamad nás čekala lanovka výše na samotný Šimbulak. Postupně jsme se třemi kabinkami propracovali až do 3000 metrů a tam se rozhodli ještě pěšmo zdolat poslední zbyteček vrcholku. Vrcholové foto máme tedy z výšky 3333 metry nad mořem!

Níže můžete vidět některé fotky z výhledů, co se nám naskytly (a určitě poznáte foto, na kterém Nečík s Marcelou nacházejí svou první kazašskou keš).

Na závěr jsme si ještě v Almaty chtěli vyjet na vrch Kok-Tobe, ale zjistili jsme, že zrovna letos je lanovka zavřená, protože se chystá k renovaci... faktem je, že stará lanovka fungovala okolo 40 let. Takže jsme k ní městem šlapali zbytečně... no, pak jsme si dali v restauraci véču a teď hovíme na hostelu. ;-)