Trénink sprint a foxoring

Pátek začal již zajetou rutinou - na osmou na snídani (fotky jídla možno najít v aktualizovaném článku "Ubytování a jídlo"), pak na chvíli ještě odpočinout a na desátou do autobusu, který nás vozí na tréninky. Zde začala být situace již dosti zajímavá, jelikož jsme mohli pozorovat krásnou vzestupnou úměru - první den byla v autobuse jen naše výprava, Fekiačovi, párek Maďarů a jeden Rus (ten, kterého chytla prezidentská ochranka). Včera již byl na místě zbytek Rusů, a tak se autobus již zaplnil ze 2/3 a dnes dorazili i Ukrajinci (a Vítek Pospíšil), takže v autobuse nezbylo jediné volné místo. Jeli jsme do stejného prostoru jako včera, jelikož oblast prezidentské rezidence je stále ještě uzavřená... Nicméně než jsme vůbec vyjeli, čekali jsme dlouhých 40 minut neznámo (pro nás) na co. Jediným zpestřením byla malá bílá kočka, která s námi mermomocí chtěla jet na výlet - teprve až ruská Železná lady je popadla a odnesla za roh hotelu.

Když jsme dorazili na start, ukázalo se, že čekání bylo kvůli mapám. Pořadatelé jich totiž neměli dostatek, a tak je dotiskávali. Jaké bylo naše překvapení (připomínám, že v oficiálním plánu byl na dopoledne foxoring), když nám dali na obyčejném papíře vytištěnou černobílou kopii mapy, bez jakýkoli zakreslených koleček nebo alespoň startu a cíle. Teprve po chvíli dohadování z pořadatelů vypadlo, že se vlastně běží sprint, a tak mapa není tak důležitá... a krom toho jim prý došla barva. (Doufám jen, že to nebylo tím, jak nám včera delegátka tiskla kopie 4 pasů.) No... v terénu jsme již jednou běželi, někteří měli i svojí mapu ze včerejška, a tak jsme ten cár papíru zkousli. Nicméně cena za trénink 25E je dost šokující, když ti organizátoři nejsou schopni zajistit tréninky na úrovni. Můžeme se jen modlit, aby na samotném mistrovství již tyto chyby neopakovali.

A aby toho nebylo málo, ukázalo se, že v lese ještě není nainstalovaná kontrola "S", protože ji teprve přivezl pořadatel v našem autobuse... Naštěstí nám to příliš nevadilo, protože Rusové si dohodli navíc krátký trénink na 2m (tentokráte na správných frekvencích), protože ten první nestihli, a tak jsme využili příležitosti a ještě jednou vyběhli na záludnější pásmo (v lese byly pouze 2 kontroly, zato čekaly relativně daleko). Po vyplnění času jsme se mohli těšit na sprint - disciplínu, která je ze všech závodících národům nejbližší právě nám. Na černobílý papír jsme si obkreslili start a cíl a zjistili, že na vzorové mapě není nakreslená divácká kontrola. Po dotazu na pořadatele bylo do vzorovky dokresleno, nicméně situace byla skutečně k smíchu... protože se jednalo o zhruba půlkilometrové kolečko uprostřed mapy. Našinec si ho malinko zmenšil, ale stejně jsme neměli tušení, kde v terénu by divácká mohla být (nakonec byla asi o 3/4 kilometru dál na východ, než se nacházelo nakreslené kolečko).

Upozorňuji že fotka není nijak upravovaná ani focená v noci, takhle ta "mapa" prostě vypadala. Kontroly byly slyšet dobře a sice na nich nebyly (stejně jako na všech trénincích) SI jednotky, ale naštěstí ani lampiony - pořadatelé vždy uvázali na strom kus červenobílé pásky. Nicméně stavba trati byla dosti nelogická (vzhledem ke skutečné poloze divácké), na sever od startu byly pomalé (a u těch chcípla trojka dřív než jsme se vrátili z 2m), ve středu a severu mapy rychlé, no a divácké kdesi na východním kraji mapy... Nemluvě o tom, jakým zvláštním způsobem kódovala. Tři tečky se ani normálně nezaměřují závratně dobře, ale toto bylo mnohem horší - tři rychlé a nesmírně krátké (a ukňourané) tečky následované vždy relativně dlouhou pauzou znemožňovaly plynulé zaměřování. Jedinou metodou bylo nastavit rádio do jedné polohy, poslechnout si sílu teček a v pauze poposunout o pár stupňů vedle a porovnat sílu s předchozími tečkami. Navíc na sprint používají jiné vysílače než na klasiku, také čínské výroby, s 3metrovou anténou bez uzemění. Dohromady tedy trénink sprintu s ozkoušením 2metru vydal tedy průměrně na 5 km a bažiny se procházely několikrát. Jak taková kazašská bažina vypadá?

Kvůli rannímu zpoždění a vlastně dvojitému tréninku jsme dorazili na hotel až ve dvě, tedy rovnou na oběd... a už ve tři se opět odjíždělo do lesa, tentokráte včas. Mapy sice byly znovu na obyčejném papíře, nicméně alespoň barevné, kolečka jsme si malovali sami podle vzorové mapy. Foxoring příliš svou podstatu nesplňoval, protože v lese byly standardně slyšet 2-4 kontroly (na stejné frekvenci). Pouze jedna byla vyloženě slabší (dalo by se říci správně silná) a tu velké množství lidí nedohledalo.

Nicméně ještě před startem tréninku se pro naší výpravu stala nemilá věc - Marcela při vystupování z autobusu uklouzla a narazila si záda o autobusové schody. Jak se později ukázalo, jeden schůdek byl totiž kratší než ostatní a i pár dalších lidí na něm zavrávoralo... nicméně Marcela sjela vyloženě nešťastně zády přes všechny schody až dolů na silnici. Nejprve se pokusila úraz rozchodit, ale když po 10 minutách bolest nepřestávala a Marcela se sotva hýbala, domluvili jsme s pořateli odvoz autem na hotel. Tam jsme pobrali pas a papír z pojišťovny a ze Schushinsku přijela sanitka. Nicméně už při pohledu na ni se Marcela začala zázračně uzdravovat (či se jí přihoršilo při pomyšlení, že tímhle pojede přes 15 km). Kdo pamatuje seriál Sanitka, nechť si představí tehdejší vůz, který je používaný minimálně posledních 40 let. No... dojeli jsme do okresní nemocnice, provedl se rentgen a nakonec se ukázalo, že se jedná jen a pouze o velmi ošklivou naraženinu, páteř i ledviny vypadaly v pořádku. Dostala injekci proti bolesti a oznámili jí, ať se v pondělí ukáže na kontrolu... na což Marcela česky zamumlala, že jediné místo, kde se hodlá v pondělí ukázat, když vše půjde dobře, je závod mistrovství světa.