Zahajovací ceremoniál

Než se dostanu k samotnému ceremoniálu, tak nejdříve malá jídelní vsuvka - po ranních problémech jsme se obědu opravdu báli, nicméně jsme zjistili, že pokud člověk přijde včas, je obsloužen všemi chody relativně rychle (relativně protože někteří u stolu dostali jídlo skoro hned a jiní u stejného stolu na něj museli cca 10 minut čekat). U večeře jsme již zaujali strategické postavení přede dveřmi jídelny (otevírají se teprve až když má obsluha připravené předkrmy na stolech) a s jejich otevřením jsme vtrhli dovnitř a obsadili stůl nejbližší východu z kuchyně. Toto řešení se skutečně ukázalo býti efektivním, a tak jsme se v klidu najedli a kdykoli nám něco došlo, lehko jsme odchytili obsluhu, aby nám to doplnila. Jak je vidět, člověk se pořád učí.

K obědu byl mrkvový salát (mastný), polévka něco jako bramborový boršč (výborná) a karbanátek s brkaší (ucházející). Na fotce můžete vidět, jak lze šikovně a snadno z nudného jídla udělat pravou specialitu (výrobek Pavly H.). K večeři byl salát s kousky masa a (celkem normální) rizoto.

Po obědě jsme se hromadně v 15:30 spolu se všemi ostatními výpravami vydali cca 600 metrů do jiného hotelu, který měl k dispozici větší sál. Ten sice skutečně pojmul všechny účasníky i účinkující zahájení, nicméně židle byly připravené jen pro asi 2/3 lidí, a tak se postávalo/posedávalo všude možně. Kazašská (ne)organizace nás opět (nepříjemně) překvapila - když jsme dorazili na místo, zrovna začínal nácvik děvčat s cedulkami států, kudy mají a jak chodit do sálu. Kroutili jsme hlavami, proč si nacvičují něco, co by v tuto chvíli měli provádět naostro, ale nezbývalo než čekat. Zhruba půl hodiny jsme poslouchali ruské ječení kazašské organizátorky do mikrofonu, který samozřejmě byl spojený s hlavními reproduktory, o tom jak děvčata mají chodit po jednom, po kruhu, jak vysoko mají mít ceduli s názvem státu a podobně. Když konečně nácvik skončil, stále se nic nedělo. Teprve tehdy se objevila informace, že organizátoři se spletli - od 4 byl nácvik a samotné zahájení až od pěti, takže jsme čekali dalších 20 minut na příjezd místního něco jako starosty a také jednoho papaláše (náměstek kultury asi?). Krátce před pátou konečně zahájení skutečně začalo. (A objevili jsme, jaké nááádherné a trefné náušnice má Dáša.)

Nejprve se na place objevila děvčata v tradičních krojích a předvedla nám krátký tradiční kazašský taneček. Následoval nástup jiných děvčat (také v krojích) s cedulkami států, které byly doprovázené vlajkonoši jednotlivých států (nutno podotknout, že předchozí ječení organizující Kazašky mělo úspěch, slečny chodily s cedulkami vysoko a hezky po kruhu). Poté následovalo uvítání od místních (v kazaštině, ruštině a angličtině) a proslovy obou místních papalášů a kazašská hymna. Kdo nezná, najde si na internetu, případně si představí klasickou pochodovou doprovázenou sborem (či spíš naopak), jak se "line" neskutečně nahlas, až reproduktory přeskakují (a nám zaléhají uši). Někdy zhruba v té době dorazilo zpátky pár našich lidí, kteří když se v půl páté dozvěděli, že se bude ještě půl hodiny čekat, tak si šli nakoupit nebo se jen tak projít.

Dál program pokračovat proslovy organizátorů mistrovství a zástupců celosvětové ARDF organizace... To byla celkem nuda, jako obvykle, ale aspoň byly všechny proslovy celkem krátké (zajímavost: Kazašský robácký svaz se přidal do IARU teprve před 6 lety... a už letos organizuje světové mistrovství, také to zatím podle toho vypadá). Po proslovech se objevilo pět kazašských jinochů a zazpívali nám popovou píseň, evidentně opěvující Kazachstán. Pak se opět objevily tradiční kazašské děvy (jiné než na začátku) a předvedly krátkou sestavu. Po nich nastoupily malé street-dancové dětičky, k nim se po chvíli přidaly větší popové dětičky a nakonec největší hiphopové dětičky... a všichni vesele trsali na evropské a americké hity. Úplně nakonec k nim všem začali naživo kazašsky zpívat dva chlapíci (asi taky nějakou popovou budovatelskou), prostě diváci tleskali do rytmu a byli všichni nadšení (kombinace dětiček a národní pýchy vždy zabere).

Jinak ke situaci s obsluhami... hned po ceremoniálu si organizátoři odchytli Nečíka a odvlekli ho (asi spolu s dalšími cizáky) na školení obsluh. Tak uvidíme, co se nového naučí. :D Aspoň bude mít příležitost natáčet a fotit našince v lese, karimatku a spacák mu Marcela půjčí, pláštěnku má... a zbytek zná z repre soustředění a jiných akcí. Jo a ještě k počasí - na tréninkový kemp bylo hezky, jen lehce chladno, včera ráno lehce pršelo a přes den opět bylo krásně... a dnes zase pršelo v noci, dopoledne na tréninku bylo pošmourno a opravdu zima a teď lehce sprchlo, tak uvidíme, jak se počasí vyvrbí zítra.