1. trénink - 2m

V den příjezdu se rovnou konal první trénink před samotným mistrovstvím. Po obří snídani po desáté hodině se většina lidí vydala na dvě hodinky dohnat alespon kousek spánkového deficitu po procestované noci, následoval opět nemalý oběd a krátce na to odjezd do nedalekého národního parku na samotný trénink. Nebylo tedy divu, že Andrej doporučil spíše lehký výklus a ozkoušení terénu i chování 2metru v novém prostředí, než že by požadoval vrcholné výkony.

Mapa byla rozměr A4 v měřítku 1:15 000, co nás na ní překvapilo nejvíce, bylo množství bažin. V terénu jsme zjistili, že se skutečně jedná o oblasti, které jsou bažinami, pokud intenzivněji zaprší - nicméně při současném počasí se jednalo jen o les s vysokánskou trávou, mnoha popadanými stromy a obecně drobnými rýhami, do nichž snadno zapadne noha. Jinak byl les velmi dobře průběžný, s minimem podrostů. Zdejší lesy v mnohém připomínají oblast v Doksech - borovicové lesy, převážně rovina a zničeho nic místy ostré kopečky se skalami. Další zajímavostí bylo upozornění od organizátorů, že se máme vyvarovat severozápadnímu rohu mapy, jelikož pan prezident tam má chatu a mohla by z nás být nervózní ochranka...

Informaci o zakázaném prostoru jsme vzali v klidu, méně nás ale potěšilo, že stavěči se jaksi neobtěžovali s vytyčováním startovního či cílového kolečka (naštěstí se pak ukázalo, že všechny kontroly byly dostatečně daleko), nebyli si jistí, zda jimi použité vysílače jsou identické s těmi, na které se poběží na mistrovství,a především frekvence nejenže neodpovídaly těm vypsaným v bulletinu, ale dokonce maják byl mimo povolené rozpětí pásma. Naše přijímače to naštěstí zvládly, nicméně Jura pořadatele upozornil, že takovýto styl organizování mistrovství světa se nezdá příliš šťastným. Jako třešnička se ukázalo, že někdo špatně nastavil vysílač číslo 3, který v důsledku vysílal na majákové frekvenci. Nakonec se tedy běželo jen na 4 vysílače. (Nemluvě o tom, že když jsme přijeli na hotel, žádali nás organizátoři o schovívavost, že je na místě jen "mladší" tým, který nezná pravidla závodů a jestli bychom jim poradili s organizací startu, koridory a podobně... no, nakonec to zvládli sami - už víme jak). Poslední drobností bylo umístění majáku do volného lesa asi 300m od křižovatky cest, kde měl původně být... nicméně dokud liška vysílá, ještě se neumřelo.

Dvoumetr měřil většině lidí docela hezky a les byl celkově velmi dobře průběžný (v úsecích s "bažinami" minimálně průchozí). Absurdní situace nastala na konci samotného tréninku, kdy už jsme byli všichni zpátky na startu, kde jsme si nechali věci, a už jen čekali na příjezd autobusu... Který se ovšem ne a ne objevit. Nevyspalí, unavení, hladoví a trpící chladem (teplota odhadem nepřesáhla 15 stupňů) mezi námi po 40 minutách čekání začaly kolovat nejrůznější konspirační teorie. Zde je několik příkladů:

• čeká se na dva Maďary
• čeká se jen na Maďarku, manžel jí na trase utekl, už je v cíli a ona se ztratila
• čeká se na Maďary, jenže určitě sedí v cíli v autobuse a nikdo jen autobusákovi nedal pokyn k odjezdu
• jeden (neznámý) závodník se v lese ztratil
• autobus odjel z cíle a ztratil se (cestou z cíle na start byla JEDINÁ křižovatka - doprava na Burabay, doleva na Astanu)
• a poslední, téměř pravdivá teorie: autobus zastavili policisté (skutečně jsme je cestou z cíle viděli, právě na oné křižovatce)

Skutečnost byla taková, že jednoho (naštěstí rusky mluvícího) závodníka kousek před cílem zastavila ochranka prezidentova odpočinkového sídla... a nenechala si vysvětlit účel jeho pobytu v zakázaných místek nijak snadno. Jak nám později vyprávěl - neustále po něm chtěli pas, který samozřejmě měl pečlivě uschovaný v hotelu... nakonec se po delší době nechali přemluvit, došli s ním do cíle a zde se zapojují zmiňovaní policisté z nedaleké křižovatky. Důsledkem celého incidentu byla naštěstí jen zmíněné zdržení (a naše podráždění z dalšího otravného čekaní) a Marcelin návrh, abychom si na přijímače přidělali cedulky s "pokyny, pokud nás někdo najde".

Zítra nás čeká dopoledne trénink na pásmo 80m a volné odpoledne, ve kterém (jak pevně doufáme, pokud nám to neoznačí jako zakázaný prostor) půjdeme na průzkum okolí hotelu a přilehlého jezera Borovoje (a možná si i vylezeme na nějaký ten kopeček).

Něco málo fotek terénu a výpravy z prvního tréninku najdete níže, pod mapou: