2. trénink - 80m

Na dnešek (čtvrtek 4.9.) byl naplánovaný dopoledne oficiální trénink na pásmu 80 m a na odpoledne Andrej pro našince připravil trénink na sprint. Počasí se drželo chladné, nicméně slunečné. Jídlo stále kazašské (průběžně přidávám fotky do článku "Ubytování"). Původně jsme měli trénink běžet na stejné mapě jako včera, pouze s prohozeným startem a cílem, nicméně nakonec nás autobus odvezl o několik kilometrů dále. Nejprve jsme důvod neznali, ale už po cestě nám bylo podezřelé nekončící množství policistů a vojáků, kteří stáli na každé křižovatce nebo odpočívadle. Později jsme se dozvěděli, že pan prezident si přijel odpočinou do své rezidence v lesích (které jsme se včera snažili při tréninku vyhýbat), a tak krom zvýšené bezpečnosti je také uzavřená celá oblast od prezidentova sídla až k našemu jezeru Borovoe, dohromady sakumprásk několik kilometrů čtverečních.

Trénink tedy proběhl o kus dále (což nebyl pravděpodobně pro organizátory takový problém, jelikož lesy v NP Borovoje zabírají asi 400 km čtverečních). Včerejší resty organizátoři napravili, nicméně pro změnu pravděpodobně zapomněli dát nabíjet vysílače, takže pětka už od začátku kuňkala, postupně se k ní přidaly i ty další a nakonec se jim maják odladil dopryč za kraj pásma... Mapa byla tentokrát v měřítku 1:10 000, kontroly byly ještě viditelnější než včera, a tak být to skutečný závod, šlo by vyloženě o běžecké dovednosti.

Pod mapou opět najdete fotky z terénu, tentokrát jsme s Míšou vzaly foťáky do lesa, a tak jsem nafotila i pár výhledů... a dokonce jsem narazila na jeden hustník!

V Burabay vypadá hustník následovně:

A tohle se tam dá potkat na každém kroku (maličtí a neškodní), z větších zvířat jsem zahlédla jen motýly a jednou cosi jako veverku s myším ocáskem, jeleni, kanci, vlci, medvědi ani divocí psi se tu nevyskytují.

Odpoledne Andrej udělal pro naší výpravu trénink sprintu hned kousíček od hotelu, v parku na pobřeží jezera Borovoje. Mezitím Marcela s Pájou (tedy se mnou ;-)) a Baieříkem ukecali pořadatele, aby je hodili autem do Schushinsku (nejbližší skutečné město, cca 15 km) na nádraží, protože se snažili koupit lístky na vlak mezi Astanou a Almaty na cestování po šampionátu. Marcela byla pro veteránskou výpravu úspěšná, Baieřík bohužel neměl k dispozici všechny nutné pasy (nebo aspoň jejich kopie), takže se sem bude muset vydat později znovu. Nicméně bez ochotné průvodkyně bychom byli pořád ještě v Burabay a bez lístků... Aneb když se organizátoři snaží, jsou opravdu schopní.